Železné hory – krajina starobylých strážišť, tajuplných lesních hvozdů, stříbrných říček a kamenitých potůčků. Krajina se sítí cest, stezek a pěšin propojující malebná sídla a osady. Krajina slitá v celistvý obraz inspirující české malíře a umělce.
Železné hory se rozkládají na ploše přes 600 km2. V centrální části masivu byla v roce 1991 vyhlášena stejnojmenná chráněná krajinná oblast s cílem nejen chránit současnou krajinu, ale i postupně obnovit zaniklé krajinné hodnoty.
CHKO Železné hory se rozkládá na ploše 284 km2. Nejvyššími vrcholy jsou Vestec (668 m) a Spálava (663 m). V oblasti se nachází 24 maloplošných zvláště chráněných území, 1 národní přírodní rezervace – Lichnice – Kaňkovy hory, 12 přírodních rezervací, 11 přírodních památek a 14 památných stromů. Nápadným útvarem území je zlomový hřeben s četnými vrcholy a roklemi táhnoucí se od Ždírce nad Doubravou do Podhořan. Největšími a nejkrásnějšími roklemi jsou Lovětínská a Hedvíkovská. Na severní straně je nápadný kopec Bučina, u Slatiňan pak vybíhá kopec Hůra. Mezi úbočími se vine stružka řeky Chrudimky, která u Nasavrk vytvořila hluboké skalnaté údolí. Jižní část CHKO patří sníženině Dlouhá mez. Mezi Bílkem a Chotěboří se rozkládá skalnaté údolí řeky Doubravy.
V oblasti se vyskytuje více než 1200 druhů rostlin, k ohroženým patří například mečík střechovitý nebo vrba borůvkovitá. Živočichové CHKO jsou typickými představiteli středoevropských smíšených lesů a hájů. Měkkýšů zde nalezneme přes 75 druhů, nejsledovanější skupinou živočichů jsou obratlovci, za poslední roky byl v území potvrzen výskyt 283 druhů. Území je bohaté i svou historií. Nalezneme zde valy Keltského oppida, zříceniny středověkých hradů a strážních hrádků, ale také zachovalou sídelní strukturu s prvky venkovské architektury. Oblast Železných hor protíná šest naučných stezek.
Charakteristika
Železnohorský masiv působí jako krajinná vlna svažující se zvolna od Hlineckých kopců, Pešavy a Hradiště, provázená stužkou řeky Chrudimky. K severu se oblast rozvolňuje do šíře, k jihu prudce spadá do luhů řeky Doubravy. Pestrá krajina je sladěna v harmonický celek. Geologické podloží patří k nejpestřejší v celé republice. Najdeme tu křemence, diority, permské pískovce, opukové sedimenty, druhohorní pískovce i čtvrtohorní sprašové hlíny a eluviální náplavy. Krajinnou dominantou je západní hřeben, který je zároveň významným biokoridorem. V okolí hradu Lichnice je stejnojmenná národní přírodní rezervace a nadregionální biocentrum. V jižní části leží hluboký kaňon řeky Doubravy. V jeho okolí je přírodní rezervace Údolí Doubravy, Zlatá louka a Mokřadlo a řada přírodě blízkých lesních ekosystémů. Při toku řeky Chrudimky je převaha lesních ekosystémů, zbytky květnatých luk a říčních niv. Uzemí si uchovalo rozptýlenou sídelní strukturu se zbytky lidové architektury a bohatstvím zeleně. Jeho poloha v blízkosti velkých měst a pestrá krajina láká k rekreačnímu využití, v posledních letech se rozvíjí cykloturistika a pěší turistika.
Železné hory jsou výběžkem Českomoravské vrchoviny pozvolna spadající do roviny Polabí na severu a na jihu se prudce klonící do luhu řeky Doubravy. V roce 1991 byla na části tohoto území vyhlášena Chráněná krajinná oblast Železné hory.
K nejnápadnějším znakům oblasti patří zlomový hřeben, hluboká údolí, říční nivy, lesní celky, louky a pole. To vše ve spojení se sídly dotváří krajinný ráz typický pro naši oblast. Spolu s dlouhou historií, která v sobě nese stopy od doby Keltů až po architekturu dneška, vznikl jedinečný a neopakovatelný přírodní prostor.
Naše oblast se na rozloze 284 km2 může pochlubit nejsložitější geologickou skladbou v rámci Evropy. Na západní straně leží horniny předprvohorního stáří. Celá centrální část patří různě starým metamorfovaným horninám. Typické jsou zde ruly a žuly, ojediněle se vyskytují gabro a hadec. U Vápenice a Javorky se uchovaly čočky vápence. U Kraskova jsou usazeniny permokarbonského stáří. Druhohorní období je v podobě pískovců a slínovců. V době ledové se místy tvořily spraše.
Pestré podloží a různost povrchů, spolu s mnoha dalšími vlivy, podpořily vznik rozdílných společenstev rostlin. V lesích se setkáme s bučinami, bukojedlinami, olšinami a jasaninami. Na skalních výchozech jsou bory. V nejnižších částech jsou dubiny a dubohabřiny. Tyto původní lesní typy jsou dnes na mnoha místech nahrazeny smrčinami.
Živočichové obývají všechny typy prostředí. Velmi cenná společenstva hmyzu jsou v národní přírodní rezervaci Lichnice – Kaňkovy hory a na mokřadech. Mnohé z těchto druhů jsou však nenápadné. Nápadnější jsou obratlovci. Vody obývá, místy početně, vranka obecná, vzácný mník jednovousý a mihule potoční. K nápadným ptákům patří v některých obcích čáp bílý a v lesích čáp černý. V bukových porostech žije datel černý, lejsek malý i holub doupňák.
Posláním oblasti je uchování krás přírody a krajiny Železných hor a v dalším rozvoji podpora šetrného využití území, včetně výstavby, která zohledňuje venkovské typy, tvary a proporce.Nejcennější části Železných hor jsou chráněny ve 24 zvláště chráněných územích. Některá z nich jsou přístupná pouze po značených cestách a pěšinách, jiné jsou volně přístupné, avšak je třeba respektovat omezení, např. ve sběru přírodnin, nenarušování skalních výchozů, rušení hnízdišť a podobně.
Reliéf krajiny
CHKO zaujímá centrální část Železných hor. Nejvyššími vrcholy jsou Vestec s 668 metry nad mořem a Spálava s 662 metry. Nejnižší místa jsou u Podhořan a Slatiňan se shodnou nadmořskou výškou 268 metrů.
Nápadným útvarem je hlavní hřeben, který se táhne od Ždírce nad Doubravou do Podhořan a dále k Týnci nad Labem. V tomto hřebenu jsou vedle četných vrcholů nápadné i rokle. Největší a nejkrásnější jsou Lovětínská a Hedvíkovská, které prorážejí hlavni hřeben u Třemošnice a Závratce.
Na severní straně CHKO je nejnápadnější Bučina, kopec mezi Kraskovem a Prachovicemi, s nadmořskou výškou 606 metrů. U Slatiňan s nadmořskou výškou 391 metrů je kopec Hůra.
V severní části CHKO je jediná velká rokle vytvořená řekou Chrudimkou.
Jižně od hlavního hřebene je nižší část zvaná Dlouhá mez. Z ní je nápadný u Libice nad Doubravou kopec Hradiště.
Dále k jihu mezi Bílkem a Chotěboří je malebné kaňonovité údolí řeky Doubravy. Mezi Ždírcem nad Doubravou a Studencem leží táhlý hřbet Cerhovy.
Vodopis
Celé území CHKO patří do středního povodí Labe. Řekou Železných hor je bezesporu Chrudimka. Pramení u Filipova ve Žďárských vrších. Z celkové délky toku (108 km) náleží 38 km CHKO Železné hory.
Do oblasti vtéká z východu u Trhové Kamenice. Svůj tok prudce mění pod zříceninou hradu Oheb, blízko Seče, kde se otáčí téměř o 180° a teče k Bojanovu. Ve skalnatém údolí Krkanka a Peklo mění opět svůj směr o 90° k severu. Oblast opouští u Práčova, kde ztrácí i svůj typicky horský ráz.
V CHKO je na Chrudimce několik přehrad. Největší z nich je Sečská s plochou 194 ha a objemem 22 mil. m3. Postavena byla v letech 1924–1934. Hlavním důvodem byla ochrana před povodněmi. Dnes má význam nejen vodohospodářský, ale i rekreační. V letech 1941–1946 byla k přehradě přistavěna vodní elektrárna s vyrovnávací nádrží u Padrt. Přivaděč vody pro elektrárnu je z větší části zhotoven z dřevěných dýh, stažených ocelovými obručemi. Druhá velká přehrada je u Křižanovic. Postavena byla v letech 1947–1952. Její plocha je 31,8 ha. Voda z přehrady je vedena podzemním tunelem do elektrárny v Práčově a odtud do vyrovnávací přehrady, která je zároveň vodárenskou nádrží pro Chrudim a Pardubice.
Jižní částí CHKO protéká druhá významná řeka- Doubrava. Vtéká do oblasti u Bílku a opouští ji u Bezlejova. Doubrava má pramennou oblast u Radostína v masivu Ranského Babylonu. Délka toku v CHKO je pouhých 10 km. Ostatní potoky, které v CHKO prameni, jsou většinou krátké, typicky horské a vlévají se do některé ze dvou jmenovaných řek. Díky krátkosti toku nedochází k jejich velkému znečištění, a tak jsou doposud domovem mnoha organismů, kteří již ve větších znečištěných tocích nežijí. V CHKO jsou i významné prameny podzemních vod. Jednotlivé studny jsou využívány jako místní vodárenské zdroje. V oblasti Dlouhé meze mezi Studencem a Malčí jsou vodárenské zdroje pro Chotěboř a Havlíčkův Brod.
Osídlení
Historie osídlení Železných hor sahá do 2. století př.n.l. Dodnes se v Hradišti u Nasavrk zachovaly zbytky keltského oppida, které bylo zbudováno na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou v nadmořské výšce 460 m. Rozloha celého oppida je 20 ha a je dosud jediným známým keltským oppidem v regionu Východních Čech.
První písemná zpráva o osídlení Železných hor pochází z roku 1137. Celé území CHKO je poměrně řídce osídleno. Žije zde 17 173 obyvatel. V celé oblasti není sídlo s více jak 1 500 obyvateli. Hustota zalidnění dosahuje 64 obyv./km2. Tato hodnota je hluboko pod průměrem ČR (129 obyv./km2). Pouze v létě se částečně zvyšuje počet obyvatel díky rekreační oblasti u Sečské přehrady (více než 600 rekreačních objektů) a chatovým lokalitám, které se nacházejí v údolí řeky Chrudimky, u rybníka Peklo a v dalších místech. Rekreace v ostatním území se orientuje spíše na chalupaření.
Na teritoriu CHKO se dochovala řada významných stavebních památek – např. kostely v Seči, Běstvině, Trhové Kamenici, hrad Lichnice, tvrz Lipka, zámky v Běstvině, Homím Studenci, Malči, Seči, Slatiňanech, Třemošnici a další.
Lidová architektura se zachovala v mnoha cenných jednotlivých objektech i urbanistickém uspořádání (Zubří, Možděnice, Hudeč, Počátky a Prosíčka).
Dohodou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a státního podniku Lesy České republiky, uzavřenou dne 27.2.2007, byly v CHKO Železné hory v lokalitách Lovětínská rokle a Hedvíkovská rokle vymezeny části lesa, které budou ponechány samovolnému vývoji.
Základní údaje
Rozloha: 284 km2
Geografická orientace: 49° 42´- 49° 56´ N, 15° 32´ – 15° 53´E
Nadmořská výška: 268 m (u Slatiňan) – 668 m (Vestec)
Vyhlášení: vyhláška MŽP ČR č.156/1991 Sb.
Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO:
- 1 národní přírodní rezervace
- 12 přírodních rezervací
- 11 přírodních památek
Dále je v působnosti Správy CHKO Železné hory národní přírodní památka Šejval, která se nachází mimo území CHKO Železné hory.
Správa CHKO Železné hory
Náměstí 317
538 25 Nasavrky
tel: +420 469 677 420
e-mail:
zelhory@schkocr.cz
www.zeleznehory.ochranaprirody.cz